– „Pot sem, spravíme jí malú dzírečku na kole“
– „A proč?“
– „Jak proč, šaks nevidzeu, co ti spravila ve škole? Keby mňa takto ňekdo doondzil pred kamarádama, že sem hovado, keré ani neví co je láska, tak ho asi prišlápnem na mísce! Jak mohla toto o tebje povidat ket to není ani kúšček pravda. No jak? Povjedz mi, jak?“
– „Ale šak ju nechaj, ket je šiblá. Ras sa jí to isce vrácí. Uvidzíš.“

Dzíru do kola sme jí teda nespravili, ale ve škole sem na ňu aj tak furt gánil jak turecké kura na vrící vodu. Len sem pocichúčky čekal kedy sa jí to vrácí aj s úrokama.

V ňedzelu šeci do kostela mosá chodzit, či sceš lebo nesceš, rodičú a starenku ze starečkem posúchat mosíš. Ze smradlavej skrini mi zas vytáhli oblek abych jako pjekne vypádal, ešče vuasy urichtovat aby aj ten zbytek co z obleku trčí vypádal jakš-takš k svjetu, šak aby ludé zas ňeco nepovidali. Cíciu sem sa jak vylízaná zmrzlina ve starém kornútku, ešče aj ten pot mi tékeu po ksichce.

Jak sem ju pred kostelem zbadal, tak sem sa v duchu moseu rehotat, lebo ona vypádala též jak blbec, akorát, že já sem si pripadal skúr jak zmrzlina punčová lebo tá moja šošovica na líci byua jak pjekné hrozénko v téj zmrzline. Ale tý její pupáky na čele byui jak zrnéčka v zmrzline jahodovej. Ale takej pravej, čerstvej, víš jako to myslím…

Čekal sem, že sa ňeco stane, že ju búch nějak vytrestá za to co mi povidaua, ale prt makový, enem tam stála pri tých svojich a tvárila sa, že temu konc rozumí. A jasné, že sa mi medzitým vyšklebovala, jazyk mi vyplazovala a škúlila po mňe. Ale já sem si teho jako nevšímal. Keby vjedzela jak ma to sere a čeho bych tej chvíli byl schopný jí spravit, tak by mi hento veru nerobiua. Furt mi v hlavje vŕtalo, že de došua na to, že sem hovado, keré sa jako s láskú ani nevidzel, lebo neví co to je a ludé …. mja to fakt furt sere, lebo keby byua aspoň o malunký kúšček krajšá, tak bych jí tú lásku aj ukázal, lebo šak jak ináč presvjedčíš ženu, ket jí nedokážeš svoju pravdu, aby to vidzeua na vlastné kukadla? Jak?

Toto byuo dávno, velice dávno. Vídám ju sem-tam v kostele, pocichúčky si ju dycky okukávám, ale tak, aby mja jako nevidzeua. Ludé, ona fčíl vypádá jak bohyňa, tý jahodové pupáky už nemá, namísto nich je tam jemná hubička a tý oči…. no šak z nej vyrostua pjekná baba veru, enem co je pravda. Ale nemám odvahu sa jí už fčíl opýtat, jak to vtedy mysleua, baba jedna…