Sedím, jede prezentace.
Ruce se mi děsně potí
a jenom cola z restaurace
mou únavu a spánek krotí.

Už vidím se na pivečku,
jedno, dvě a možná pět
pak do náruče galánečku,
až do rána žít tam a zpět.

Ale žádné pivo nepomůže
na anglický potvory.
Špatné jsou jak zvadlé růže
to nechci vidět otvory.

Ten čas jde jak suchý šnek,
jdu se z toho podělat.
Hele hnul se kousek a já se lek,
on snad se musel udělat.

Spojili nás v novém jorku
a nad Londýnem pořád chčije.
Do hlavy nám, do otvůrků,
moudré věty někdo lije.

Moudří jsou jak suché stromy,
co věří, že nás vyškolí.
Vžyť nevidí, že kurva co my? Co my?
Odrostli jsme ze školy.